Menu

Hodnocení 64. ročníku

64. ročník Kocianovy houslové soutěže se uskutečnil v Ústí nad Orlicí ve dnech 4. – 6. května 2022. Vzhledem k post-pandmické situaci a válečnému konfliktu na Ukrajině se soutěže zúčastnilo o něco méně soutěžících než v minulých letech. I přesto jsme byli velmi rádi, že se můžeme vidět a slyšet po dvou letech na živo. I proto byl podtitul letošního ročníku „…z obrazovek zpět na pódium!“

Přihlášených bylo 44 houslistů, do Ústí nakonec dorazilo 40 soutěžících. I to jsme ale vzhledem k situaci popsané výše považovali za velký úspěch. Bojovat o vavříny přijeli houslisté z 13 zemí a dalších 18 z České republiky. Je úžasné, že má Kocianova houslová soutěž, jako nejstarší soutěž světa pro děti a mladistvé do 16 let, tak skvělé renomé ve světě a stále láká tolik zahraničních participantů. Nicméně rád bych viděl v dalších letech více českých účastníků.

Složení poroty, které ještě připravil můj vážený předchůdce a dlouholetý předseda poroty, nedávno zesnulý Pavel Hůla, bylo velmi reprezentativní a opět mezinárodní. Přivítali jsme pedagogova loňského vítěze Kai Gergova, profesora Kunstuniversität Graz Wladislawa Winokurova MA, BA, skvělou houslistku MgA. Hanu Kotkovou, která reprezentovala Švýcarsko, emeritního profesora Academie de Musique d‘Ath Prof. Daniela Glineura, zakladatele Kocianova kvarteta MgA. Pravoslava Kohouta, Prof. Františka Novotného z JAMU Brno a MgA. Štěpána Ježka, Ph.D. z pražské AMU a člena Bennewitzova kvarteta. Z naší společné práce a hodnocení jsem byl velmi potěšen, a i když jsme občas měli rozdílné názory na výkony soutěžících, vždy jsme z mého pohledu předsedy poroty i patrona KHS došli ke společnému a dobrému rozhodnutí. Tato soutěž musí být především soutěží objektivní (i přes subjektivitu a rozdílné vnímání každého posluchače, porotce atd.) a to se nám z mého pohledu podařilo.


Hodnocení jednotlivých kategorií:

1. kategorie se zúčastnilo 9 soutěžících. Jako obvykle proběhla jednokolově, povinnou skladbou byla 1. věta ze Sonatiny G dur op. 100 A. Dvořáka. Kromě vítěze jsem měl pocit, že tato kategorie celkově trochu zaostává za úrovní soutěžících z minulých let, kde jsme slyšeli fantastické výkony od většího počtu účastníků. Myslím, že za tuto změnu mohla pandemie a nemožnost po mnoho měsíců vidět svého pedagoga naživo. Pro ty nejmenší houslisty to bylo velmi těžké období. Nicméně jsem zastáncem toho, aby byl především v této kategorii těch nejmladších každý výkon oceněn co nejvýše jako podpora snahy a přípravy na soutěž. Nakonec jsme tedy rozdělili dvě Čestná uznání 2. stupně mezi mongolské účastníky a dvě Čestná uznání 1. stupně mezi účastníky z České republiky. 3 cena putuje do Mongolska a získala ji za energické provedení Vivaldiho Koncertu a moll Badrakh Nasanjargal. Dvě druhé ceny získaly – Mila Imak Fernandez Ostaševski ze Slovinska a Bogomila Lyudilova Krasteva z Bulharska. Jasným vítězem této kategorie se stal desetiletý slovensko/rakouský houslista Filip Fehér, který svým provedením Španělské symfonie E. Lala, krásným vibratem a kvalitním tónem i hudebností ukázal třídu, která převyšovala ostatní soutěžící.

První dvě kategorie jsou ale velmi ošemetné v hodnocení výkonů. Každý mladý houslista má trochu jiný rozjezd a my se zde bavíme o dětech, které hrají na housle krátce, s různým zázemím a možnostmi. I výběr repertoáru je velmi důležitý. Byli jsme již mnohokrát svědky toho, že nějaké dítě jeden rok zazářilo, další pohořelo a naopak. Proto berte má hodnocení jako popis aktuálního stavu věcí a víceméně možné určité pošťouchnutí do další práce.

 

Ve 2. kategorii byly jako povinná skladba vybrány Arabesky č. 4 a 5 Bohuslava Martinů. Tyto skladbičky nejsou příliš technicky náročné, ale i tak se ukázaly nad síly pro některé ze soutěžících. Především pomalá Arabeska č. 5 s jejími prvními dvěma tóny ukázala okamžitě slabiny mnoha – vibrato a intonaci. Někteří se rozhodli prohodit obě věty a začít rychlejší Arabeskou č. 4, což byla velmi dobrá strategie proti nervozitě. Nakonec jsme do druhého kola pustili z devíti soutěžích sedm.

Bohužel i ve druhém kolem se ukázalo, že letošní soutěžní druhá kategorie nebude patřit, co se úrovně týká, k těm nejsilnějším. I když jako vždy výjimka potvrzuje pravidlo. Ta se nakonec ukázala v Khulan Ankhbayar z Mongolska, která jasně vyhrála díky bezchybnému provedení houslového koncertu č. 7 Ch. A. Bériota. Z tohoto vítězství jsem měl velikou radost nejen kvůli předvedenému výkonu, ale také proto, že to bylo historicky první vítězství houslisty z Mongolska. Mongolská výprava bývá na KHS pravidelně velmi početná (i letos přijelo 7 účastníků), jezdí sem pravidelně více než deset let. A zdá se mi, že jsou její participanti každým rokem lepší i díky zkušenostem z KHS. Khulan Ankhbayar nakonec získala i Cenu Nadace B. Martinů za nejlepší provedení díla B. Martinů a také cenu za nejlepší interpretaci skladby belgického autora a tak si z Ústí odvážela velmi milou finanční odměnu.

Jak jsem již psal, druhá kategorie trochu zklamala v celkové úrovni, a tak se porota rozhodla neudělit druhou cenu. Naopak jsme rozdělili tři ceny třetí mezi první cenově ohodnocené české želízko v ohni Annu Magdalenu Watzko, která mne zaujala velmi hezkým vibratem, rakouskou houslistku Michaelu Kalisch a Nasanbat Gunzee z Mongolska. Čestné uznání 1. stupně získala Helena Vydrová a Čestné uznání 2 stupně Samuel Bernhard Novotný. Helena Vydrová má ale určitě na víc, letos ji uškodil především výběr repertoáru. Budu se těšit na její výkon i výkon Anny Magdaleny Watzko v příštích letech.

 

3. kategorie bývá na KHS velmi kvalitní a každým rokem něčím překvapí. Povinnou skladbou bylo Intermezzo Pittoresque Jaroslava Kociana, skladba, která se na KHS hraje často pro její hravost i technickou náročnost. Byl jsem trochu zklamán jejím provedením od mnohých soutěžících, smyk RICOCHET se zdál být nad jejich síly a momentální možnosti, stejně jako flažolet E3 na A struně velmi často nevycházel. I proto jsem si tak užil krásný výkon Asana Ryunosuke, který representoval Spojené arabské emiráty a Japonsko a který díky svému jistému provedení nakonec získal i cenu Nadačního fondu Mistra Jaroslava Kociana za nejlepší provedení Kocianovy skladby.

Z deseti účastníků se do druhého kola dostalo nakonec šest uchazečů o ceny. Od jejich výkonů v dnešní době člověk očekává kvalitní techniku a již i výrazné hudební cítění. To píšu s vědomím, že těmto mladým lidem je mezi dvanácti a čtrnácti roky. Je to samozřejmě na ně velký tlak, ale kdo si s ním neporadí teď, bude to mít v budoucnu velmi těžké.

Trochu jsem se bál po prvním kole, jaká bude kvalita kola druhého. Ale ukázalo se, že mé obavy po ne úplně přesvědčivých výkonech v Kocianovi byly liché. Díky větším repertoárovým i časovým možnostem se mohli soutěžící ukázat v plné síle. To předvedla především vítězka této kategorie a později i laureátka KHS Lana Zorjan ze Srbska. Svojí hrou a skvěle vybraným repertoárem porotu doslova uhranula. Strhující a muzikální výkon v 1. větě Saint-Saënsova houslového koncertu i v další jeho skladbě Introdukce a Rondo Capriccioso vehnal některým z porotců slzy do očí. A nejen jim. Bylo velmi dojemné sledovat její maminku při vyhlašování výsledků… Měl jsem velkou radost, že se 1. cena a titul laureáta vrací opět po dlouhé době do Srbska. V dřívějších letech, ještě pod značkou Jugoslávie, jezdilo na Kocianku mnoho houslistů, včetně legendárního Stefana Milenkoviće, který se v roce 1984 stal nejmladším laureátem historie.

Na druhém místě se ve 3. kategorii umístila Polka Małgorzata Maria Błazik, která krásně zahrála Dvořákovu Balladu a netradiční Carmen fantasy od Franze Drdly, která se hraje zřídkakdy. Rozdali jsme opět tři třetí ceny. Jednu získal Daniel Guttmann z Rakouska, který hrál ve druhém kole pouze technicky laděné skladby – Paganini La Campanella, Sarasate Introdukce a Tarantella a Wieniawski Polonéza D dur. Na tak mladého houslistu to byl skvělý výkon, škoda, že nepředvedl i něco ze svých hudebnějších kvalit. Dalším držitelem třetího místa se stal nám již známý Asano Ryosuke, který naopak v 1. větě Brahmsovy Sonáty č. 1 ukázal své kvality pro cítění komorní hudby. Velkou radost mi udělala Viola Lukášová, která zahrála výborně málokdy hraný celý houslový koncert č. 9 Ch. de Beriota. Většinou se hraje pouze první věta, a tak bylo milé poslechnout si i věty další. Viola udělala za poslední rok velký kus práce a já se moc těším na její další směřování a vývoj. Čestné uznání 1. stupně obdržel Tadej Benedik ze Slovinska a Čestné uznání 2. stupně Alžběta Domincová z ČR.

 

Královská 4. kategorie byla celkově nejlepší i nejvyrovnanější již od povinné skladby. Tou byla tentokrát Ševčíkova Holka modrooká. Velmi mne překvapilo, jak se houslistům dařil především začátek skladby, kde téma slavné lidové písně hrají housle ve dvojhlasých flažoletech. Za takové výkony by se nemusel stydět mnohý dospělý sólista. Z dvanácti účastníků si druhé kolo zasloužilo deset soutěžících, což samo o sobě svědčí o vysoké úrovni této kategorie.

Deset soutěžících byl pro porotu docela oříšek, když uvážíme, že většina soutěžích využila limit celých dvaceti minut. Kromě jedné výjimky, Srbky Nađi Komlenić, která hrála pouhých 13 min. 1. větu Mendelssohnova koncertu zahrála dobře, ale jako porota jsme na můj popud uvažovali, jestli ji nediskvalifikujeme, neboť by měli soutěžící hrát nejméně 14 min. Jak jsem již psal, soutěž by měla být objektivním obrázkem soutěžních výkonů a to jediné, co bych si nepřál je, abychom uškodili někomu, kdo hraje 20 min a museli čelit dotazům, jak je možné, že někdo musí hrát tak dlouho a někdo pouze 13 min. Je samozřejmě především chybou pedagoga, že si možná nepřečetl podmínky soutěže, ale pravidla jsou pravidla a měli by je dodržovat všichni stejně bez výjimek. Nakonec jsme se domluvili, že každý porotce vezme v potaz nejen její výkon, ale i nízkou minutáž. Myslím, že to bylo dobré a dle jejího konečného výsledku i dostatečné rozhodnutí.

Rád bych v tuto chvíli vyzdvihl především čtyři soutěžící, kteří obdrželi první tři ceny. Na 3. místě se umístil Vilém Jirsa, kterého sleduji dlouho. Vilém je vynikající houslista a zdá se, že se z něj stává i prvotřídní muzikant. To ukázal ve 3. a 4. větě Šostakovičova koncertu. Šostakovič je skladatel, do kterého musí člověk tak říkajíc dorůst, musí mít nějaké životní zkušenosti. Ale Vilém se tohoto díla zhostil jako zkušený houslista, nejen s vynikající technikou, ale též výrazem a muzikálností. Škoda jen jeho velmi rychlého a úzkého vibrata, které ho v jeho hudebním vyjádření limituje.

Porota rozdělila v této kategorii dvě 2. ceny. Liepa Jurgutavičiūtė z Litvy získala za provedení 2. a 3. věty Čajkovského Koncertu D dur jednu z nich. Jednalo se o velmi procítěný výkon 2. věty, bohužel s občasným technickým zaváháním věty třetí. O druhou 2. cenu se Liepa dělila s naším Milanem Kostelencem, zkušeným soutěžícím z Kocianky, který Čajkovského 2. a 3. větu, kterou předtím hrála Liepa, doplnil 1. větou. Milan hrál oproti prvnímu kolu velmi koncentrovaně. Má skvělou techniku, každým rokem se zlepšuje i jeho hudební projev, ale přeci jen by Čajkovskij potřeboval trochu více klidu a rozvahy.

1. cenu v této kategorii získala naprosto zaslouženě Boha Moon reprezentující Českou republiku. Podle jména je zřejmé, že nevyšla z české houslové školy, ale žije současné době v Praze a jsme velmi rádi, že tak skvělou houslistku můžeme považovat za „naši“. Boha hrála Mozartovo Adagio E dur a Waxmanovu Carmen Phantasy. Pokud bych měl být k něčemu kritičtější, byl by to Mozart. Ale Carmen Fantasy by se rovnou po jejím výkonu mohla vylisovat na CD a prodávat. Přiznám se, že tak perfektní výkon v této mimořádně náročné skladbě jsem ještě neslyšel.

 

Pokud bych měl shrnout celou soutěž, i přes velké koronavirové potíže byl i letošní ročník na mimořádné úrovni. Možná covid trochu uškodil v přípravě a rozvoji těm mladším, ale 3. a 4. kategorie byly na mimořádné.

Pro mne osobně to byla první Kocianka v roli předsedy poroty. Snažil jsem se vést porotu nestranně a objektivně a stále myslel na mého předchůdce Pavla Hůlu. Měl jsem skvělé kolegy porotce a děkuji jim ještě jednou za účast.

Přeji všem mladým houslistům, jejich rodičům i pedagogům hodně zdaru a vytrvalosti. A budeme se na ně těšit zase za rok.

S přáním všeho dobrého

Pavel Šporcl – předseda poroty 2022