Menu

Jak to slyším já (IV. kategorie)

Mirek Němec: Jak to slyším já (4. kategorie)

Rubrika „Jak to slyším já“ nemá za cíl přinášet odborná hodnocení výkonů. Jedná se o naprosto bezprostřední nejrůznější dojmy, které po soutěži připomenou jednotlivé soutěžící a atmosféru přímo v sále i na pódiu. 

Cerman Jan – 2. věta Mendelssohn-Bartholdy, velmi poetická, vzhledem k okolnostem obdivuji koncentraci mladého houslisty (první číslo po přestávce, do sálu během jeho produkce vstupovali diváci). 3. věta jak s větrem o závod, virtuózní, kontrastní k předchozí větě. Les Furies. Sólo kus houslisty a fúrie dělají čest svému jménu – jsou přítomné téměř fyzicky.

Špaček Ludmila Darunchai – Lalo: Každá skladba ožívá do té míry, do které jí to interpret dovolí. Některá místa čekají na svou příležitost, jiná se jí nedočkají. Zde houslistka pracuje usilovně, aby zviditelnila co nejvíc. V doprovodu by se hodil alespoň malý smyčcový orchestr, poprvé na soutěži mám pocit, že klavír zní nesourodým zvukem. Přitom klavíristka výborná… 

Moon Boha – Interpretka kreslí svoji kresbu ve svém světě. Myslím si, že by ji nevyrušil ani plný Václavák. Úžasné soustředění, síla sugesce. Carmen fantasy? Erupce virtuozity, vášně, tance po strunách a následně se Carmen objevuje i v sále. Ne, jako by tu byla. Publikum jako při seanci a houslistka médium. Mimořádný zážitek, běžným výrazivem nepopsatelný. Na konci produkce mi chybí, že v hromovém potlesku zaniká tichý zvuk chodidel mizící Carmen. Bravo! Extatický zážitek.

Nogarotto Federico – Soutěž se dostává do fáze, kdy mě tužka v ruce vadí. Škoda neposlouchat, na pódium přichází jeden virtuóz za druhým. Tento koncert Paganiniho jsem před padesáti lety měl na desce, kterou jsem obehrál a jehlou zničil. Takže si nemohu nevšimnout, že v některých detailech „něco“ chybí. Ale věk houslisty… kdy to hrál Paganini? V šestnácti těžko. Nezbývá než obdivovat.

Jirsa Vilém –  Šostakovič, dramatická naléhavost tónů po přestávce diváky rychle zkoncentruje. I hudební soutěže jsou důkazem Einsteinových teorií. Čas je relativní nebo neexistuje. Jirsa ho místy ve třetí větě zastavil. Kde jste byli fyzikové? Obdiv za klavírní doprovod Marie Hájkové.

Komlenić Nađa – Mendelssohn – Bartholdy: Soutěž je ve fázi, kdy na pódiu virtuozita střídá virtuozitu. Liší se jen vyznění a typ skladby. Lahůdky pro fajnšmekry. Patrně problém pro porotu, jak hospodařit s body. Ale oni mají své zkušenosti, odbornost a samozřejmě i umělecký cit a instinkt. Takže spíše závidím malým dětem a všem „prvoposluchačům“, kteří takového výkony slyší poprvé. To musí být něco! Jako když poprvé vidíte moře. Moře tónů. Bravo! 

Dusová Alžběta – Jako laik musím zkonstatovat, že řešit mnohačetné hudební rebusy a ještě je porovnávat nejsem schopen. Je to příměr o 4. kategorii. Opět výborný výkon se svojí atmosférou, ke které jako laik více nemohu poznamenat. Havanaise za jedna – opět se na pódium tančí. Osvěžující. 

Kostelenec Milan – To je melodie! Čajkovskij D dur. Mladí houslisté mají už dnes své obdivovatele. Téměř celá dívčí redakce se nahrnula do sálu. Housle znějí s jistotou. Jejich zpěv proniká do podvědomí. Dochází k rezonanci s duší – místnost plná alikvotů, zvuk se řetězí v prostoru. Opět ústřední motiv v klavíru. Přál bych vám pohled do sálu. Špendlík byste neupustili. Ještě „něco“ nahoře hraje s Milanem (po ovoci poznáte je). Poslouchám hudbu a říkám si, že Milan dnes sklízí plody své práce. Bravo! Výtečně načasovaná forma. 

Munkhbat Murun Ryuki – Mendelssohn – Bartholdy 2. a 3. věta. Opět dochází k situaci, kdy po sugestivním výkonu předchozího soutěžícího (Milan Kostelenec) jen těžko hledám soustředění. A to při všech kvalitách mladého Mongolce. Pozor! Munkhbat je vynikající, připravený na nejvyšší úrovni. Hodnotím 4. kategorii jako nesmírně kvalitní souboj mezi soutěžícími. Báječná kategorie v rámci soutěže. Vivat Mongolsko! Jste skvělí, celá výprava.

Jurgutavičiūtė Liepa – Poslední výkon letošní KHS. Zadržuji čas a vychutnávám každý tón houslí. Tuto houslistku jsem potkal v úterý ráno v Ústí v ZUŠ na první neformální zkoušce v sále, kdy jsem kolem ní při její hře táhl na pódium bustu Jaroslava Kociana, zdobící pódium. Takže oblouk se uzavřel a soutěž pro mě získala pomyslnou tečku. Její hra je barevná, sytá, daří se jí. Reprezentuje sebe i svou zemi znamenitě. Osobně bych nedokázal hrát s vědomím všech těch skvělých výkonů přede mnou. A pozor – po čtyřech hodinách čekání. Je 16.00 a kategorie začala ve 12.00! Důstojný závěr soutěže. Slečně bych připsal za všechny okolnosti aspoň půl bodu.  Ale i bez mého nadržování – výtečný výkon, medailové ohodnocení si troufám určit.