Z předsedy odborné poroty a ředitele festivalu Kocianovo Ústí se stal na „stará kolena“ rocker
Najít v nabitém kalendáři majitele modrých houslí čtvrthodinu na rozhovor je nesnadný úkol. Jakmile se ale poštěstí, spustí Pavel Šporcl se stejnou intenzitou, s jakou absolvuje celý týden v Ústí. Energicky, pozitivně a s vizemi, jak posouvat Kocianku dál do absolutní světové špičky.
Určitě vás musí těšit vysoký počet přihlášek na Kocianovu, ale také Heranovu soutěž. V součtu přes stovku! O čem podle vás nárůst vypovídá?
Já si myslím, že je důkaz úžasného renomé, které si Kocianka drží. A mám velkou radost samozřejmě i za Heranovu soutěž. Větší počet přihlášek znamená impulz jak pro soutěž samotnou, tak i pro soutěžící a jejich doprovod.
Dá se odhadnout, co všechno se do něj promítlo? Faktorů bude, předpokládám, víc.
V minulosti jsme na Kociance měli i přes sedmdesát houslistů a houslistek, takže takovou situaci známe. Samozřejmě dobré jméno soutěže je základ. Když účastníci, podotýkám bez ohledu na výsledek, odjíždějí s dobrým pocitem, s tím, že si Kocianku užili, našli si v Ústí nové kamarády, všichni se k nim chovali hezky. Zmínil bych i přijetí u starosty, to nebývá všude zvykem a tady je opravdu stylové.
A druhá skutečnost, kterou nelze pominout, je, že máme přeci jen nějaký rok po covidovém období. Už není tak složité někam dojet, doletět.
Důkazem toho mimo jiné je, že domácí zástupce na Kocianově soutěži vyrovnají co do počtu soutěžící z Mongolska. Co na to říct?
To je prostě neuvěřitelný! Zkrátka nás v Mongolsku milují. Je to obrovská rarita, ale také satisfakce za dobrou práci. Jezdí k nám už několik let a stále ve větším a větším počtu. Pro ně soutěž je srdeční záležitostí. My si moc vážíme toho, že k nám jezdí, což oni jistě cítí.
Na KHS se objevují nejen noví soutěžící, ale také porotci, do jejichž výběru jako předseda jistě promlouváte. Co vás vedlo k angažování Štěpána Graffeho a Vladimíra Harvana?
Porotce jsem samozřejmě vybíral. Štěpán je vynikající houslista a pedagog z brněnské konzervatoře. Domnívám se, že by Morava měla být v porotě zastoupena, už jen kvůli určité proporcionalitě. U slovenského porotce hrálo roli mimo jiné to, že je nejen emeritním pedagogem bratislavské konzervatoře, ale také učitelem nevidového houslisty Viktora Knappa, který loni na Kociance soutěžil.
To byl pro mnohé z nás nezapomenutelný zážitek.
Neskutečně mě zaujal, proto jsem mu udělil speciální cenu. I to byl důvod pro angažování jeho pedagoga.
Když se podíváme na harmonogram soutěže, je to skutečně kvapík, u vás navíc spojený s festivalem. Zvládnete takový nápor?
Budeme muset! (směje se) Samozřejmě to zvládneme, jsme profesionálové, mí kolegové ve většině též vážení pedagogové, zvyklí učit po celé dny. Vždycky jsem si dával za jeden z největších cílů, aby byla porota opravdu objektivní. Myslím, že se nám to daří, a chceme v tom nadále pokračovat.
Týdenní zápřah zvládnete i díky lepší fyzické kondici? Hodně píšete o tom, jak jste před více než rokem změnil svoji životosprávu.
Určitě mi to hodně pomáhá, člověk má víc energie, může se déle soustředit. Už loni jsem v Ústí na oběd chodil do jednoho bistra, kde mi dělali fresh juice. To už mám najeté, je to rozhodně lepší než nějaké rychlé cukry.
Vysoké nároky nemáte jen na sebe, ale i soutěžící. Dlouhá léta se na Kociance říká, že slevovat se z nich nebude, to platí i nadále?
Nepochybně! Nároky musí být stále stejné, i když nikdy předem nevíte, jací soutěžící dorazí a jak přesně budou hrát. Občas podá neuvěřitelný výkon někdo, od koho to tolik nečekáte, a naopak u někoho může zapracovat nervozita. Soutěž ale má svou prestiž a bylo by špatné ji nějak kvalitativně kompromitovat.
Vedle vysoké úrovně soutěže často hovoříte také o nutnosti jejího kvalitního finančního zajištění, daří se?
Snažíme se. Vedle všech tradičních sponzorů mám velikou radost a mělo by to zaznít, že se podařilo domluvit spolupráci s dalšími dvěma významnými partnery. Prvním je Český královský institut, majitel krásných houslí Jana Špidlena, kterým říkám „exSuk“. Pan Josef Suk na ně totiž hrával a od letošního ročníku budou zapůjčeny laureátovi k ročnímu užívání. Druhým novým partnerem je NeoVize, poskytne finanční odměny úspěšným ve třetí a čtvrté kategorii.
Marná sláva, žít jenom z tradice by nestačilo…
Víte, soutěž je sama o sobě důležitá, vyhrát, zúčastnit se. Je důležité mít pocit, že člověk něco dokázal. Ale přeci jen pokud se chceme poměřovat s absolutní světovou špičkou soutěží, musíme jim stačit i finančně, odměny k nim prostě patří. Malí i mladí vnímají, co za vítězství dostanou, a měli by. Ostatně si pak za to mohou pořídit třeba nové struny nebo smyčec.
Finance jsou zapotřebí také na festival. První koncert violoncellisty Jiřího Bárty a Sudetské filharmonie tvoří jakýsi předěl mezi Herankou a Kociankou, byl to váš úmysl?
Jsou dva aspekty, o které mi šlo. Prvním je propojení soutěží jako takových v osobě vynikajícího cellisty Jiřího Bárty. Druhý zavádíme letos a budu se v něm snažit pokračovat. Jde mi o oslovení polských orchestrů, jakousi regionální spolupráci. Přeci jen Polsko je velmi blízko, ale nejsem si jist, zda byl mimo soutěžících někdy na Kocianově Ústí nějaký polský umělec. Rád bych spolupráci tímto koncertem nastartoval.
Ve festivalovém programu nešlo přehlédnout také koncert k Roku české hudby. Už jen z důvodu, že v něm příjmení Šporcl bylo hned dvakrát.
Připravili jsme krásný repertoár, skladby Bedřicha Smetany i Antonína Dvořáka, s bráchou a Zemlinského kvartetem jsme nastudovali Dvořákův sextet, jeho vrcholné dílo.
A aby toho nebylo málo, ve festivalovém programu se objevuje i váš nový projekt. Můžeme se těšit na jiného Pavla Šporcla?
To bude Pavel Šporcl rocker, který se ze mě na stará kolena stal. Projekt je nový a obecenstvo zatím pokaždé, jak se říká, šílelo. S kapelou hrajeme hity Led Zeppelin, Rolling Stones, Jimmiho Hendrixe i některé moje skladby. Elektrická kytara, hammond varhany, bicí… v uvozovkách Roškotovo divadlo zboříme.
Tím pádem má loňský laureát Milan Kostelenec štěstí, že v něm vystoupí o den dříve. Coby předseda poroty dorazíte?
Určitě dorazím, to platí o všech festivalových koncertech!
Je mi jasné, že je těžké predikovat, ale přesto: dá se alespoň odhadnout, kdo by se mohl stát nástupcem posledního českého vítěze?
(dlouho se směje) Upřímně? Já se ani nedíval do seznamu přihlášených a nebudu, aby to neovlivnilo můj úsudek. Musíme počkat až na chvilku, kdy soutěžící vstoupí na pódium a začne hrát. A až dohraje, teprve potom si můžeme říct, jestli to bylo standardní, dobré nebo světové.
The chairman of the expert jury and director of the Kocian Ústí festival became a rocker in „his old age.“
Šporcl: We will tear down Roškot’s theatre
You must be delighted with the increased applications for the Kocian and Heran competitions. In total, over a hundred! What do you think it means?
It’s a testament to the fantastic reputation that Kocianka holds. And I’m also very happy for the Heran competition, of course.
What is the reason behind this? There will be more factors, I suppose.
We have had over seventy violinists at Kocianka in the past, so we are familiar with this situation. Of course, the good name of the competition is essential. When the participants, regardless of the result, leave with a good feeling, with the fact that they enjoyed Kocianka, made new friends in Ústí, and everyone was friendly to them. I would also like to mention the reception at the mayor’s, it is not usual everywhere, and here it is really stylish.
The proof is also that the Czech contestants will equal the number of competitors from Mongolia. What to say?
That’s just unbelievable! In short, they love us in Mongolia. It’s a tremendous rarity but also a satisfaction for good work. They have been coming to us for several years now and in greater and greater numbers. For them, the competition is a matter of the heart. We really appreciate them coming to us.
There are also new judges. What led you to engage Štěpán Graffe and Vladimír Harvan?
Štěpán is an excellent violinist and teacher from the Brno Conservatory. I believe Moravia should be represented in the jury, if only for a certain proportionality. The selection of a Slovak juror was influenced by the fact that he is not only an emeritus teacher of the Bratislava Conservatory but also a teacher of the blind violinist Viktor Knapp, who competed at Kocianka last year.
This was an unforgettable experience for many of us.
He incredibly impressed me, so I gave him a special prize. That was also the reason for engaging his teacher.
If we look at the competition schedule, it’s a rush; in your case, it’s also connected with the festival. Can you manage such a race?
We will have to! (laughs) Of course, we can handle it; we are professionals. I have always made it one of my biggest goals to have a genuinely objective jury.
You don’t just have high standards for yourself, but also for the competitors. For many years, the word on Kocianka has been that you don’t discount them; is that still true?
Undoubtedly! The demands must always be the same, even if you never know what contestants will arrive and how exactly they will perform. Sometimes, someone you don’t expect will give an incredible performance, and on the other hand, someone may get nervous. However, the competition has prestige, and it would be wrong to compromise its quality.
In addition to the high level of competition, you often talk about the necessity of sound financial support. Is it going well?
We are trying. In addition to all the traditional sponsors, I am thrilled, and it should be said that we have arranged cooperation with two more crucial partners. The first is the Royal Czech Institute, owner of Jan Špidlen’s beautiful violin, which I call „exSuk“. Mr Josef Suk used to play them, and from this year’s edition, they will be lent to the laureate for a year’s use. The second new partner is NeoVision, which financially rewards the successful third and fourth-category winners.
The first festival concert formed a bridge between Heranka and Kocianka. Was that your intention?
There are two aspects that I was aiming for. The first is the connection between the competitions in the person of the excellent cellist Jiří Bárta. The second one concerns contacting Polish orchestras, a kind of regional cooperation. After all, Poland is very close. I would like to start collaborating with this concert.
In the festival programme, we could not overlook the concert for the Year of Czech Music. If only because the surname Šporcl is there twice.
We prepared a beautiful repertoire, works by Bedřich Smetana and Antonín Dvořák, and with my brother and the Zemlinský Quartet, we staged Dvořák’s sextet, his masterpiece.
And your new project will also appear in the festival programme. Can we look forward to a whole different Pavel Šporcl?
It will be Pavel Šporcl, the rocker I have become in my old age. The project is new, and the audience has, as they say, gone crazy every time. With the band, we play hits by Led Zeppelin, Rolling Stones, Jimmi Hendrix, and some of my songs. Electric guitar, Hammond organ, drums… In quotes, we’re going to tear down the Roškot Theatre.
So last year’s laureate Milan Kostelenec is lucky to be performing there a day early. As chairman of the jury, will you be there?
I’ll definitely be there; that goes for all festival concerts!
It is difficult to predict, but is it possible to guess who could become the successor of the last Czech winner?
(long laugh) Honestly? I haven’t even looked at the list of contestants, and I won’t, lest it influence my judgement. We have to wait until the contestant enters the stage and starts playing. Only when he finishes can we say it was standard, good, or world-class.