Menu

Rozhovor s Františkem Novotným

Při návratu do odborné poroty se profesor JAMU František Novotný ohlíží za pandemií covidu-19:

„Učitelé nejmladších žáčků v zuškách mají můj obdiv“

Uplynulo jedenáct let od chvíle, kdy vyhledávaný pedagog a houslový virtuos zasedl v čele porotců Kocianky. Následující rozhovor, pořízený těsně před začátkem prvního soutěžního dne, se točil zejména kolem složitostí ve výuce hudby, které museli v uplynulých dvou letech překonávat nejen vyučující, ale také jejich svěřenci. „Myslím, že studenti nejvíce postrádali možnost vystupování a prostou lidskou komunikaci,“ je s odstupem času přesvědčen profesor působící v Brně a také Bratislavě.

Každý pedagog a hudební zvlášť byl v posledních dvou covidových letech postaven do maximálně nezvyklé a složité situace. Zajímal by mne, pane profesore, váš pohled a osobní zkušenost.

Distanční výuka potvrdila v širokých souvislostech myšlenku profesora Tomáše Halíka, že internet zkracuje vzdálenosti, ale nevytváří blízkost. Pro individuální výuku hry na hudební nástroj to platí dvojnásob. Mimořádně obtížné to bylo zejména pro učitele nejmladších žáčků na zuškách, kde je přímá práce v osobním kontaktu nezastupitelná. Mají můj obdiv.

Jde mi také o výukové metody, postupy, jejich efektivitu. Změnilo se od roku 2020 hodně? Musel jste při výuce nějakým způsobem improvizovat, hledat nové cesty?

Určitě, i když s vysokoškoláky jsme to i za obtížných podmínek zvládali celkem splavně. Covidové období bylo pro všechny pedagogy velkou výzvou a prověřilo naši kreativitu. Jednou z cest bylo mimo jiné pořizování snímků, které si studenti nahrávali ve svých domovech a posílali je k následným telefonickým konzultacím. Studenti se shodli, že skladby nahrávali většinou vícekrát, než měli odvahu je poslat. Mikrofon je zcela neúprosný, což bylo pro mnohé cenné zjištění.

Když se zpětně ohlédnete, nakolik složité bylo uplynulé období právě pro mladé studující houslisty? Podepsalo se hodně na jejich umu a psychice?

Myslím, že studenti nejvíce postrádali možnost vystupování a prostou lidskou komunikaci. V dlouhých telefonátech a videohovorech jsme tak probírali nejen odborné studijní záležitosti, ale také mnohá nehudební témata. Pokud jde o samotné hraní, pódiové zkušenosti jsou nepřenositelné, takže pro některé bylo první veřejné vystoupení před publikem po dlouhé pauze značně zátěžovou situací. Přesto se mi zdá, že, alespoň v mém okruhu, se všem podařil celkem rychlý návrat do normálu.

Kromě pedagogické činnosti byly předpokládám omezeny také vaše další aktivity, zahraniční koncerty a podobně. Daří se nyní dostávat do „standardního provozu“ jako před rokem 2020, nebo už, s trochou nadsázky, situace nikdy nebude taková jako před covidem?

Některé koncerty se již daří realizovat, pro mnohé odložené umělecké projekty zatím stále ještě hledáme nové termíny. Diář mám na dlouhou dobu sice zaplněný, nicméně za současné situace nemám pocit, že by problémů ubývalo, takže co nás opravdu čeká, teprve uvidíme…

Kocianova houslová soutěž se v roce 2020 nemohla uskutečnit, vůbec, loni „pouze“ distančně, letos se znovu vrací k prezenční formě. Může se to podle vás odrazit ve výkonech soutěžících? Ovlivní předešlé složité roky nějak celkovou úroveň soutěže?

Těžko říci. V porotě minulých ročníků jsem nepůsobil. Mohu-li však usuzovat podle výkonů, které jsem měl možnost hodnotit v uplynulých letech v porotách velkých houslových soutěží vyšších věkových kategorií do třiceti let, prezenčně i formou nahrávek, kvalita zůstává vysoká.

Až budete zapisovat body u jednotlivých soutěžících, na co zvlášť budete dávat důraz? A budou se preference nějak lišit v jednotlivých kategoriích? Předpokládám, že každý porotce může mít trochu jiný vkus. 

Výsledné pořadí účastníků každé umělecké soutěže je zprůměrováním součtu individuálních subjektivních hodnocení každého porotce. Osobně bych všem soutěžícím, učitelům i rodičům doporučoval, aby jakákoli hodnocení ani nepodceňovali, ale ani nepřeceňovali. Soutěží by se podle mého názoru měli účastnit pouze ti, kteří mají psychickou odolnost ustát jakékoli umístění. Pokud druhý den kdokoli z nich – první nebo poslední – nezačne opět cvičit a studovat, upadá. To se týká nás všech.