Menu

Hodnocení 60. ročníku KHS 2018

   60. ročníku KHS se zúčastnilo 52 houslistů z 18 zemí. Původních přihlášek bylo 62, nakonec se někteří omluvili. V každém případě to bylo nejvíce za poslední léta, což nás velice těší. Problém pouze 21 účastníků z Česka stále přetrvává.

   Již dva roky před tímto jubileem jsem měl přání ustanovit pouze českou porotu, a to z bývalých předních vitězů a laureátů soutěže. Nebylo to jednoduché: Kocianova soutěž má v laurátech stále skvělé houslisty, kteří jsou znamenitými sólisty nebo komorními hráči, a tak není jednoduché najít u nich volný termín. Ale podařilo se: V porotě tedy zasedli kromě mne Bohuslav MATOUŠEK, Pavel ERET, Leoš ČEPICKÝ, Petr MACEČEK, Jan FIŠER a Petr MATĚJÁK.

 

Hodnocení jednotlivých kategorií:

   1. kategorie proběhla tradičně jednokolově. Tato kategorie je charakterizována větším rozptylem věku. Někdo teprve začíná, někdo se už jeví jako začínající profesionální houslista. To byl případ letošní 1. kategorie. V této kategorii často dělíme ceny s ohledem na podporu těch nejmenších, ale tentokráte se první tři znatelně odlišovali od ostatních. Vítězný Kanaďan Emrik REVERMANN zahrál Brucha jako hotový houslista, byl z Toronta, stejně jako vítězka z roku 2014! Druhý Teo GERTLER ze Slovenska předvedl sympatický a kvalitní výkon, navíc byl nejlepším interpretem Kocianovy skladby. A 3. cenu vybojovala Mongolka Khanui ERDENEBAT, z celkového počtu sedmi houslistů z Mongolska v této kategorii nejlepší. V této kategorii jsme tedy prohráli s Mongolskem 3:7…… Naši zástupci tentokrát na nejvyšších příčkách nebyli, zpravidla jich soutěžilo víc, ale je to spíš náhoda než nějaký trend. Celkově jsem ale byl s úrovní první kategorie spokojen.

   Ve 2. kategorii byly povinné skladby dvě, Martinů Arietta a Arabeska č. 4. Češi mají pochopitelně radost ze dvou prvních cen, a toto rozdělení je spravedlivé. Došlo tedy k nepopulárnímu dělení první ceny, ale bodově to vyšlo tak, že jsme se nemohli zachovat jinak. Dokonce i Švéd Harry Dai LIANG na druhém místě byl jen těsně za nimi! Proto získal samostatnou druhou cenu. Mně se velice líbil, jednou z něj, podle mého názoru, vyroste velmi dobrý profesionální houslista. Potřebuje ještě malé korekce. Každý z vítězných Čechů byl ve svém projevu trošičku jiný, i když šlo jen o detaily. Milan KOSTELENEC vyhrál loni nejmladší kategorii, už má zkušenosti, hrál s Pavlem Šporclem, jeho výkon byl jistý. Jan NOVÁK příjemně překvapil. Co se týká třetích cen, tak v Ústí dobře známý Vilém JIRSA zaznamenal další kvalitní výsledek, líbil se i dětské porotě. Bulharka Slavina TENEVA podala kvalitní výkon, možná měla nevýhodu, že hrála úplně první. Poslední třetí cenu a hlavně atraktivní cenu za nejlepší provedení skladby Bohuslava Martinů získala Alžběta DUSOVÁ. Zaujala nás projevem, Martinů vyžaduje hodně hudebnosti, kterou nás oslovila. Stále přetrvává problém s výběrem skladeb, někdy nehrají mladí houslisté to, co by jim vyhovovalo. Ale to je problém pedagogů, nikoliv jejich svěřenců. Druhá kategorie bývala v některých letech slabší, ale letos byla velmi dobrá.

   Co se týká 3. kategorie, zařadili jsme po úspěchu skladby Sylvie Bodorové opět soudobou skladbu, tentokráte od Ondřeje KUKALA s názvem Aftenstund pro sólové housle, věnovanou Kocianově soutěži. Všichni účastníci skladbu zvládli, ale nebyl zde žádný výrazný výkon. Po skončení druhého kola jsem byl ale více uspokojen, výkony prakticky u všech oproti prvnímu kolu výrazně stouply. Jako porota jsme měli jednodušší pozici, vítěz se od ostatních odlišil přesvědčivě. Výkon Daniela MATEJČI byl skoro profesionální, mohl by se s ním zúčastnit i soutěže pro starší houslisty. Jeho pojetí bylo bezchybné, muzikální. Je vidět, že jde cílevědomě dopředu, má kvalitní vedení. Navíc také vhodně zvolil repertoár. Belgičtí soutěžící tady mívají kvalitu, nakonec druhý Theodore KIM, který v úvodním kole příliš nezaujal, nicméně přesvědčil v kole druhém především Wieniawského Variacemi na vlastní téma. Srbové tady většinou sází na virtuózní techniku, ale často jejich pojetí schází řád. Andrej BALÁŽ ale do techniky vložil také muzikalitu. Možná jen volba repertoáru nebyla úplně ideální. Další ze třetích cen získala Bulharka Iva MARINOVA, předvedla korektní, příjemné hraní na poslouchání. Slečna Emujin ENKHBAATAR je dle mého názoru nejlepší houslistkou z mongolské delegace. Rok od roku se zlepšuje, musí ještě odstranit drobné technické problémy. Její profesorka paní Jargal Darizav je velmi starostlivá vůči svým žákům a velmi je podporuje.

   4. kategorie nám tentokráte nedala rozřešení otázky laureáta. Měli jsme sice velké narozeniny, čekal se úžasný objev, ale ve čtvrté kategorii se nekonal. Budu upřímný, scházela tam nějaká výrazná osobnost, proto jsme v kategorii neudělili první cenu ani laureátský titul. Ideální to nebylo už po prvním kole, povinný Dvořákův Mazurek byla sázka do loterie, já se ho ale nebojím, několikrát tady už byl jako povinná skladba a mladí houslisté si s ním poradili. Letos ovšem trochu hůře. 2. cenu si rozdělili David HERNYCH z Prahy a Ivan VIRÁG ze Slovenska. David hrál velmi dobře, kvalitně, ale na první cenu ještě něco scházelo. Výkon slovenského houslisty Virága byl podobný. Třetí cenu pak získaly Natálie TOPERCZEROVÁ z Prahy a Paula SASTRE ze Španělska. Španělka hrála velmi ohnivě, ale někdy na úkor kvality tónu, je ale příslibem do budoucna, na mezinárodních soutěžích určitě zaujme. Natálie Toperczerová udělala dobře, že zařadila do repertoáru Smetanovo Z domoviny, a předvedla kvalitní, pěkné hraní.

   Výběr laureáta nebyl jednoduchý, v porotě jsme se poněkud rozdělili. Rozhodovali jsme se mezi vítězem první a třetí kategorie, jejich výkony byly srovnatelné. Nakonec jsme dali přednost mladšímu Kanaďanovi Emriku REVERMANNOVI. I to je myslím důkaz spravedlivosti čistě české poroty. Emrik hrál přirozeně, do budoucna má veliký potenciál. Nemusíme se stydět za to, že jsme udělili laureátský titul vítězi nejmladší kategorie, nakonec není to poprvé a určitě i ne naposled.

   Co se týká hodnocení úrovně celé soutěže, byli jsme zvyklí říkat, že úroveň stále stoupá, což ale v umění vždy neplatí. Proto jsme třeba neudělili první cenu v nejstarší kategorii. Už když jsem viděl výběr repertoáru 4. kategorie, měl jsem pocit, že tam není nic extra zajímavého. Za rok ale může být vše jinak. Celková úroveň soutěže nebyla špatná, na kvalitě povinných skladeb rozhodně nebudeme slevovat.

  Češi tedy získali podle sportovní terminologie tři první, jedno druhé a tři třetí, což při celkem malé účasti je úspěch. 

  Co se týká povinných skladeb pro příští rok, budou lákavé pro mladé houslisty hlavně skladby Kociana a Martinů, protože bude opět vypsána finanční cena za nejlepší provedení skladeb těchto autorů. Povinné skladby pro 61. ročník KHS jsou tedy následující:

  1. kategorie: MARTINŮ: Sonatina G dur, 1. věta Moderato
  2. kategorie: KREISLER: Preludium a Allegro ve stylu Pugnani
  3. kategorie: FALLA (arr.Kreisler): Španělský tanec
  4. kategorie: KOCIAN: Serenáda D dur

  Prosím, sledujte web stránky soutěže, určitě tam najdete různé zajímavosti a novinky.

 

MgA. Pavel Hůla, předseda poroty KHS