Menu

Úvodní slovo Mirka Němce

Po dvou letech se opět scházíme v Ústí nad Orlicí na dalším ročníku výjimečné houslové

soutěže pro dětí a mládež. Šedesáté čtvrté pokračování samo o sobě hovoří o její životaschopnosti a potřebnosti. Zároveň ale svědčí i o odhodlání pořadatelů, kteří si předávají štafetu jako cennou relikvii. Ano, a léta běží, vážení, z dnešních organizátorů zdaleka ne všichni znají osobně ty, kteří stáli na startu koncem padesátých let a v prvním rozmachu soutěže v letech šedesátých. Ale na kontinuitě akce to rozhodně není znát! Tak silný je hudební odkaz jak Mistra Jaroslava Kociana, tak prvních (i dalších) organizátorů, soutěžících, porotců, a všech, kteří dali Kociance to nejlepší, co mohli. 

Říká se, že nic není úspěšnějšího než úspěch. Proto se dá mluvit, do jisté míry s básnickou nadsázkou, o radostné štafetě, kterou si všichni podílníci, samozřejmě včetně soutěžících, mohou předávat. Protože KHS je úspěšný podnik! A to jak statisticky, tak z mnoha a mnoha subjektivních svědectví.

Kocianova houslová soutěž je svým způsobem navýsost současná a zároveň už odráží tradici mnoha posledních desetiletí. Jinak ji vidí z hlediska hudebního dějepisu ten, kdo zde zažil první roky nového tisíciletí, jinak ten, kdo zažil léta devadesátá, plni vzpomínek jsou i ti, kteří vypráví o letech šedesátých. Zároveň je neuvěřitelné, že ještě můžete v Ústí nad Orlicí potkat pamětníky Mistra Jaroslava Kociana. Skutečný život a vzpomínky přemosťují celá léta a desetiletí hudebního klání.

Na pozadí trendů a směřování doby zůstává pro nás v popředí to hlavní. Každodenní poctivá práce mladého houslisty vedeného zkušeným pedagogem. Mohou se vést diskuse o vývoji vědy a techniky a jejím vlivu na život společnosti, mohou být diskuse o trendech ve výchově a pedagogice, hledání cest rozvoje osobnosti. Ale nakonec musí konkrétní člověk jít a hodiny, týdny, roky, cvičit a pracovat, aby vůbec jen dosáhl úrovně, které ve vývoji hudby (nebo čehokoliv ostatního) dosáhli ti před námi. A postrčit laťku dál? Oj, oj, téměř nemožné… A zázračné recepty neexistují. Ne náhodou ti, již došli na vrchol (nebo na konec), opakují, že úspěch je pár procent nadání a zbytek je jen a pouze naše píle a práce. A pověstné štěstí přeje opět jen připraveným. 

Přeji všem soutěžícím, aby tedy byli co nejlépe připraveni. Jedná se jen a jen o jejich vědomí, že pro výsledek udělali maximum. Pak si mohou směle stoupnout před zrcadlo a pohodově se podívat vstříc budoucnosti, i sami sobě do očí. Protože svůj svět si nosíme sami v sobě. Když dobře zahrajeme, cítíme se k nezaplacení. A to si odvezeme s sebou domů. Každý může mít dobrý pocit, že udělal maximum pro nejlepší výsledek.

V neposlední řadě přeji všem pedagogům, aby nacházeli pro své svěřence realistické cíle a šli správnou a přiměřenou cestou k jejich naplnění. Potom se prostě musí stát to hlavní – že tato soutěž bude dalším stupněm na cestě ke zdravému zrání mladého člověka. A o to jde především. Hudební hloubka a technika přijdou časem! Pokud bude mít hudba podhoubí v široké a zdravé duši, lidství, je vyhráno! Bez ohledu na umístění.

Užijte si letošní ročník KHS a užijte si pobyt v Ústí nad Orlicí!

Mirek Němec