V archivu redakce máme i skutečný poklad, viz foto. Zpěvníček „Písničky z Prahy“ z třicátých let minulého století, který obsahuje píseň „Písničko má….“ Písnička byla nosnou melodií filmu „Když struny lkají“. A pozoruhodná je tím, že ji hrál a natočil do filmu houslový virtuóz Jaroslav Kocian. Filmové sekvence, kde hraje přímo ve filmu Jaroslav Kocian, jsou zároveň jedinými dochovanými záznamy jeho hry. Přestože sjezdil prakticky celý tehdy technicky rozvinutý svět, jiné záznamy jeho hry neexistují.
Z archivu Čs. televize byla před lety vysílána kopie tohoto vystoupení, z filmu „Když struny lkají“ kterou kdysi filmový nadšenec Karel Čáslavský vyhledal pro pořad Hledání ztraceného času.
Trochu nám to osvětluje osobnost Jaroslava Kociana z dalšího úhlu. Kocian se neodříkal mediální popularity a to i v běžném komerčním filmu. Ostatně písemné záznamy i vzácné fotografie dokládají jeho veselou, jak se říká, „normální“ povahu. Brožury dokládající jeho sympatický vztah k humoru, vydal v minulých desetiletích Jednotný závodní klub Ústí nad Orlicí. V brožuře Kocian na cestách je mimo jiné popsána jeho cesta na záoceánské lodi do Ameriky, kde je osobní svědectví pisatele mimo jiné i o tom, že na lodi cestovala další hvězda světového showbusinessu, (jak by se řeklo dnes) – Isadora Duncan. V ústeckých archivech jsou i fotografie ze závodů v holení, kterých se Jaroslav Kocian, plný energie a humoru, kdysi zúčastnil na plovárně. Zajímavé je, že nám tyto fotografie jako nálezce přinesl do redakce Zpravodaje v devadesátých let mořeplavec Rudolf Krautschneider.
Výtečným pramenem k Životu a dílu Jaroslava Kociana je kniha Antonína Šlajse -Jaroslav Kocian-, kterou vydal Krajský dům osvěty v Pardubicích roku 1958. Kniha má obsáhlou faktografii, obsahuje vzpomínky jeho slavných současníků a samotného autora knihy, jeho žáka.
Zajímavé je, že ještě stále žijí úplně poslední pamětníci Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí….Zní to neuvěřitelně, ale při mé návštěvě Domova důchodců, mi neopomněla po letech ještě znovu připomenout místní rodačka Marie Sikorová vzpomínku na osobní setkání s Mistrem, který jí jako malé dívence četl z ruky…
A léta běží…
Mirek Němec